Konečná...

2. listopadu 2014 v 19:42 | Luci |  Témata


Co si vy myslíte, že nás čeká po smrti?

Na koho jste dnes zavzpomínali?

 


Komentáře

1 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

Ako malá som sa bála smrti. Bála som sa, že odrazu bude nič, že už nikdy v živote nič nevykonám...
Teraz sa už smrti nebojím. Verím, že odídem "do neba" a časom sa možno reinkarnujem do nového tela, prípadne iného sveta...:)
So smrťou blízkych sa dokážem už vyrovnať lepšie, neberiem to tak hrozne ako keď mi umrela prastarká. Teraz si poplačem, ale potom už len spomínam v dobrom, verím, že sa ešte niekedy stretneme...
Keby mi však zomrie niekto naozaj, naozaj blízky, napríklad rodič, alebo by sa niečo stalo najlepšej kamarátke (nechcem privolávať *klop,klop,klop*) asi by som to už tak s prehľadom nezvládala...Tiež sa ťažko vyrovnávam so smrťou zvieraťa, obzvlášť, keď je utýrané alebo tak :/ Aj odchod ľudí násilnou smrťou...Som dosť citlivka :/

2 monika-earwig monika-earwig | Web | 2. listopadu 2014 v 20:17 | Reagovat

Na ten film se urcite podivej :-D No ja moc maturitnich otazek neudelala, az dneska jsem se vrhla do literatury :-D Takze v klidu :-d

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 2. listopadu 2014 v 20:33 | Reagovat

Lucíčku děkuji ti! jelikož ty mi přidáváš svědomí, které nemám od narození. Jsi tak báječná a jsem moc ráda, že se ti můj nápad líbí! :) a mooc ti děkuji za to, jak mě držíš!! :*
sakra...jsem se lekla, že končíš s blogem..tak právě teď jsem utrpěla mini-infarkt a mám pocit znovuzrození.. jak jsem se lekla, že končíš.. uufff.
já bych se chtěla znova narodit. nevím, ale chtěla bych i přesto, že si na svůj život stěžuji.
Lucinko ty mi dáváš otázky do hlavy... opravdu jsi šikovná, jak si to napsala. Je pravda, že jsem mladá a už jsem o smrti přemýšlela, že bych se vysvobodila z tohodle zlého světa, ale rozmyslela jsem si to, nebo spíše jsem byla příliš zbabělá..ale být stará, tak máš pravdu, to je pro ty lidi prostě takové vysvobození, a odpočinek. Prostě přijde jejich čas.
Ale neumím si představit, že by mě měl někdo udusit třeba ze spaní, nebo něco.. takhle bych zemřít rozhodně nechtěla :/
jak říkám já.. důležití lidí od nás odcházejí, ale přitom jsou pořád s námi.. my je nevidíme, ale oni nás ano. :) jsou pořád s námi.
páni, měli jsme podobného králička, jezuskote ten byl uplně nunáckej :O :33
bohužel i na mě se přilepilo neštěstí a něco chytil, a nechtěli jsme aby se trapil, tak jsme šli k veterinářovi a ukončili to...muj druhý králiček měl nádor :( chudáček maličký. Už taky není..a potom příbuzní z rodiny odešli do nebíčka... včera i dnes jsem pro všechny, co nás opustili, i pro lidi, co jsem neznala, jsem zapálila svíčku..myslím, že naši králičci měli stejnou nemoc s tima očíčkama a tak.. :( normálně si mě rozbrečela s tím příbehem o tvém králíčkovi a o tobě, jelikož já měla stejný vztah se svým Šmudlíkem :( :) chudáčci naši, ale teď je jim určitě taky dobře! :))
zavzpomínala jsem na všechny,  i na ty co jsem neznala. Je to smutný víkend. Obdivuji tě za to, co jsi napsala :OO

4 Rezzy Rezzy | Web | 2. listopadu 2014 v 20:59 | Reagovat

S tím králíčkem mě to mrzí :( Já jsem obrečela už docela dost svých mazlíčků... naposledy korelu, kterou jsme měli pouhý rok. Zničehonic onemocněla a na veterině nám už nepomohli... Byla skvěle ochočená, pořád mi sedávala na rameni, na hlavě, byla s ní sranda...
Jinak jsem už bohužel zažila i smrt v rodině a to mě nejvíc zasáhla smrt mojí prababičky, která se dožila krásného věku 95 let a umřela dá se říct na stáří, ale poslední týdny a dny dost trpěla, hodně spala, špatně jedla, občas měla ze smrti strach a jindy nás prosila, ať už jí k té smrti nějak pomůžeme, že už se to nedá snést... nedokážu si představit, co ty poslední dny prožívala... a bylo těžké to vidět, jak se trápí... a přijde mi to hrozně nespravedlivé, protože celý život věřila v Boha... a to je jeden z důvodů, proč já na Boha nevěřím, protože by ji přece nenechal tak trápit, kdyby existoval... A taky mě dost zasáhla smrt našeho profesora ve škole. Byl to šok... a pořád se mi tomu někdy nechce věřit... byl to skvělý člověk...
Jinak já jaksi nemám názor na to, co je po smrti, spíš bych řekla, že asi prostě nic, ale kdoví... i možnost, že se znovu narodíme jako někdo jiný mi přijde docela zajímavá...

5 Butty Butty | Web | 2. listopadu 2014 v 21:05 | Reagovat

Normálně si mě vyděsila k smrti pomalu :-D
Já myslela že končíš jak sjme četla ten,, konečná" nápis...fujho :-)

6 Katy (13 let) Katy (13 let) | Web | 2. listopadu 2014 v 21:09 | Reagovat

S králíčkem mě to mrzí:( Už mě umřeli tři křečci, které jsem milovala a byli pro mě vším:( Taky prababička, umřela v mých osmi letech, byla mi hrozně podobná povahově a chováním, byly jsme takřka stejné, měla jsem ji hrozně moc ráda, ať odpočívá v pokoji.:(

7 dee. dee. | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 21:12 | Reagovat

Za 2 měsíce to bude 2 roky, co můj spolužák skočil pod vlak kvůli tomu, že ho v prváku šikanovali.. Od té doby prostě cítím, že je tu Marek pořád s náma.. takže posmrtný život určitě existuje. A jinak.. strašně moc děkuju za komentář, zlepšila jsi mně hoodně náladu :) těším se na další článek))

8 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 2. listopadu 2014 v 22:10 | Reagovat

Je mi líto tvého králíčka. Já jsem dneska vzpomínala na příbuzné - prababičku, jejího nejstaršího syna a na dědu svého přítele, který umřel asi před dvěma týdny? Teď nevím, ale dva nebo tři týdny to budou. Poznala jsem ho v létě. Strávila jsem v jeho přítomnosti cca tři dny. Byl na mě moc milý a jeho smrt mě zasáhla. Představovala jsem si ho na svatbě. Brečela jsem, když jsem se to dozvěděla. Nechci přijít o další blízké. Co si budeme povídat. Smrt přichází nečekaně a nenechá se usmlouvat. To je jeden z důvodů, proč bych chtěla mít svatbu za tři roky. Je to brzy, ale za dlouho... :)

Jinak já věřím v Boha. Jsem křesťanka, takže můj názor zní, že po smrti nás čeká věčný život. Někteří jdou rovnou do nebe, jiní do očistce a ti největší hříšníci do pekla - zjednodušeně. Určitě to znáš :)

9 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 2. listopadu 2014 v 23:37 | Reagovat

Smrt, kapitolu, kterou už jsem měla málem za sebou. Ted mám za sebou smrt, né svojí ale brášky. Napsala jsi to pěkně, ale nikdo nevystihne jaké to je, když to nezažil. Začalo to v r.2011. Nejdřív mě opustila prababička, ale to chápu. Stáří, ale bolí to, neskutečně. O týden později milovaný kocour a v r. 2012 jediný chlap v životě, který mi nikdy neublížil. Byl tu pro mě. VŽDYCKY, taková skála tajemství.  Bratranec, ale my jsme si říkali sourozenci. TRakže bráška.  Věřím, že po smrti něco je. Umře tělo, ale né duše a myšlenky.  Duše. A jako duchové se vrací. A už chápu, proč i ti hodní jsou po vyvolání zlí. Protože jim chybíme a nechtějí být sami. Tak jako bráška tu je a byl vždycky se mnou i když jen v uzavřeném srdci.

10 without-problem without-problem | Web | 3. listopadu 2014 v 3:06 | Reagovat

Taky jsem se lekla, ze koncis :O
Ale tema, ktere jsi vybrala je skoro tak desive...
Ja smrt prijmula jako realitu, neco s cim se proste musi pocitat. A taky je neco jineho kdyz mluvis o smrti jako o zaniknuti schranky nebo vyhasnuti cloveka jako takoveho.. Nevim co je horsi.. No...u me v zivote se stalo tolik podivnych, nevysvetlitelnych a zaroven uzasnych veci, ze uz opravdu verim v "jiny svet", v to ze jsme tu opravdu pouhymi navstevniky...ze az umreme pujdeme jinam.Jednou uz jsem to zarive zlate svetlo videla...a z nejakeho duvodu jsem zase tady. Ale bylo to krasne. Uz se nebojim.

11 Ko Ky Ko Ky | Web | 3. listopadu 2014 v 4:31 | Reagovat

díky za pochvalu obrazu a synovce ;) jo je, ale snad dnes nebude spíše celý týden, nějak chci lepší počasí :D taky si ten sníh už přeji:)

12 Ko Ky Ko Ky | Web | 3. listopadu 2014 v 4:32 | Reagovat

Po smrti nás čeká další život, buď v lepším nebo horším měřítku.

13 Daenerys Daenerys | Web | 3. listopadu 2014 v 8:17 | Reagovat

Pěkný článek.. Já si myslím, že po smrti možná příjde něco jako ráj, možná si budeme moct vybrat.. jestli se znovu narodit, nebo jestli prostě odejít.. já bych odešla..
Jinak nemyslím si, že tvoje bolest je malá.. Já to taky zažila, měla jsem spoustu koček jako malá a nedávno jsem ještě měla čtrnáct křečků.. Teď už nemám nic..
Nevzpomínala jsem na ně jenom včera, ale vzpomínám na ně furt, stejně tak třeba na mého dědu a taky na jednu holčinu ze třídy.. Člověk si najednou uvědomí, že život může skončit třeba právě teď, když zemře někdo stejně starý...

14 V V | Web | 3. listopadu 2014 v 12:55 | Reagovat

Těžko říct, co je po smrti. Já věřím plno věcem a podporuji plno teorií. Nejvíc asi tu, že se narodíme znovu jako někdo jiný, ale možná, že jdeme do nebe nebo do pekla... možná do očistce.. Já sama se bojím smrti a to ani ne tak, že prostě nebudu, ale co mí blízcí.. jak jim bude beze mě, určitě to bude hrozné... nebo naopak co kdybych já přišla o ně... nechci na to ani pomyslet, je to vážně můj největší strach.

15 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 14:34 | Reagovat

Mě umřel děda a já to těžce nesla, zrovna jsem chtěla druhý den jít k němu, ale už jsem to nestihla. Byla to taková rána..vůbec nedokážu říct, zda je něco po smrti, ale myslím si, že nic není.

16 liliforana liliforana | Web | 3. listopadu 2014 v 15:13 | Reagovat

normálně jsi mě rozbečala :D .. ale to nííc.. ;) mě babička.. měla jsem ji moc ráda.. byla jediná kdo mě měl opravdu rád se všemi mínusy i plusy .. :( a to mě připomíná, že náš pejsek má 12let a králík bude mít 6 :'( ach jo.. jednou to přijde.. ale já se s tím asi nebudu moc dobře srovnávat ,, jelikož jsou to jediní opravdoví kamarádi, kteří tu pro mě vždy jsou :(

17 Monii. Monii. | Web | 3. listopadu 2014 v 15:32 | Reagovat

Já si vůbec nedokážu představit, co je po smrti. Ale hrozně mě to zajímá (asi jako každého). Jen si myslím, že i přesto, čeho jsme schopni, nikdy nezjistíme, co je po smrti. Ale dost se toho bojím. I když jdeš třeba jenom přes přechod, jsi blízko smrti. Může se vyřítit auto a ty už prostě nebudeš... A proto bychom si toho života měli vážit.
Mě umřel děda. 2007. Je to na dlouho a nechci o tom povídat. Každopádně pořád to bolí a chybí mi, i když jsem byla ještě malá.
Myslím si, že ten králíček nebo jakékoliv zvíře jde přirovnat ke smrti člověka. Když je někdo, jako třeba ty, s tím zvířetem téměř pořád, má ho prostě rád jako člověka.

18 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 3. listopadu 2014 v 17:25 | Reagovat

Já vzpomínala na sestřenku, kterou bohužel nepotkal moc milý osud. Umřela strašně mladá a podle mě je to šíleně nespravedlivé, když umře někdo mladý, kdo mě celý život před sebou. A pak ještě na dědy. A co nás čeká po smrti? Na to si netroufám odpovědět :-)

19 Chiara Chiara | Web | 3. listopadu 2014 v 19:33 | Reagovat

Uh, píšeš fakt smysluplně až mě to nutí doopravdy přemýšlet :o). Bravo!
Já věřím, že po smrti se narodí nový člověk s tím, že má něco společného se zemřelým. Stejně tak věřím na osud a na nadpřirozeno.  Já vzpomínám na všechny zesnulé každý den, ne jen pouze o dušičkách. Vzpomínám na dědu, mého osmáka a spoustu dalších osůbek. Bohužel čím jsem starší, tím více přemýšlím nad tím, že já ani mí blízcí tu na světě moc dlouho nepobudeme. Život je moc krátký. A to mě dostává do depresí..

20 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 3. listopadu 2014 v 20:51 | Reagovat

Opravdu zajimave a narocne tema na zamysleni..sama nevim a netusim co je potom a asi to ani nepotrbeuju vedet ;)

21 Klár - 13let. Klár - 13let. | Web | 3. listopadu 2014 v 21:03 | Reagovat

Upřímně, by mě zajímalo co je po smrti.. ale souhlasím ve všem s tebou.
Myslím že po smrti se znovu zrodí v jiném těle. Myslím že ty kteří se celý život trápí - nebo prostě stále trápí a staří lidé.. pro ně je to osvobození.
Štve mě.. že umírají lidé co za nic nemohou a zaslouží si být na tom světě déle.

Pěkně sepsaný a vystižený článek:)

22 Betty Betty | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 21:27 | Reagovat

Čo bude po smrti... páči sa mi, že na svojom blogu píšeš aj o iných témach, takých hlbších, sama by som rada niekedy písala aj o niečom takomto. Ja hlavne rozdeľujem to, keď zomrie niekto mladý, kto miloval život a keď zomrie niekto starý, kto už mal možnosť, príležitosť žiť.
Sama mám aj som mala veľa domácich zvieratiek. Ako prvý nám zomrel psík, keď som mala asi 5. Potom, keď som mohla mať tak 11 tak nám zomrel druhý psík aj moja prvá mačička Ela. Potom sme mali dosť mačičiek a každá postupne zomrela. Ono to je vždy rana. Teraz máme dve kačičky a dvoch psíkov. Teraz sú tu pri mne a nechcem myslieť čo bude inokedy. Ale úplne rozumiem ako si mala svojho králika rada, zvieratá nám niekedy (dosť často) rozumejú viac ako ľudia :).

23 Clary Clair Clary Clair | Web | 4. listopadu 2014 v 12:32 | Reagovat

Moc pěkný článek.
Já myslím, že po smrti dostaneme na vybranou, jestli chceme žít znovu nebo umřít a být na nějakém místě nebo tak :D

24 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 19:14 | Reagovat

Já nad tím v poslední době přemýšlím často. Napadla mě "tvohe" teorie, že se narodíme znovu, ale nic si nebudeme pamatovat. Ale sama si asi myslím, že prostě budeme pohřbeni do země a konec. To je ale pro mě strašná představa. Nedokážu se s ní smířit. Já jsem zatím nepřišla o tolik milovaných osob, ale musím říct, že mám zkušenost se sebevraždou a ta bolí nejvíc. I když automobilová nehoda je taky strašná, u sebevraždy prostě nevíte proč. Nevíte na co člověk myslel, proč nemyslel na vás, že vás to bude bolet. To je podle mě na tom to nejhorší. Vědět to že on potřeboval pomoct, ale vy jste to neviděli a nedokázali jste mu tím pádem pomoci. A vyčítáte si to celou dobu...

25 Gil Gil | Web | 20. listopadu 2014 v 10:25 | Reagovat

O smrti mluví hezky třeba Sogjal Rinpočhe: Tibetská kniha o životě a smrti (nakl.PRAGMA,1996) :-)

26 Marky | little-me Marky | little-me | Web | 20. listopadu 2014 v 10:52 | Reagovat

Nevím, co by mohlo být po smrti, i když jsem na tohle téma četla hodně knížek, lol.
Nikdo mi neumřel, takže já Dušičky neslavím. Z naší rodiny, všichni mrtví, ty vůbec neznám. Nikdy jsem je neviděla. A protože je neznaj třeba ani rodiče, Dušičky neslavíme, i když si pod tím představím, že ten den bude creepy a potkám ducha (lol, to fakt ne :D)
Tvého králíčka je mi moc líto, je hrozně roztomilý. :)

27 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 20. listopadu 2014 v 11:12 | Reagovat

Neumím si moc představit, co nás - mě - po smrti čeká. Nevěřím, že bych šel někam do nebe a tam už napořád seděl a nic nedělal, spíš si myslím, že se za pár dalších let opět znovu narodím a na svůj předchozí život si nebudu pamatovat. Kdo ví, možná nic není. Možná opravdu něco je.. ale to se nedozvíme dokud nepřijde náš čas - asi tak nějak.

28 Marillee Marillee | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 11:13 | Reagovat

Já doufám, že po smrti opravdu něco existuje, něco pozitivního… Jinak bych se s tím asi nevyrovnala.

29 Gil Gil | Web | 20. listopadu 2014 v 11:28 | Reagovat

Jinak co si myslím, cítím, věřím že nás čeká po smrti, mám tu:

http://gil-od-mily.blog.cz/1312/svetlo-na-konci-tunelu

:-)

Abych to tu vypsala, to by bylo dlouhé a nechtěla jsem tu původně autorce blogu spamovat odkazem. Kdyby se zlobila, ať komentář smaže :-) ♥

30 Zlatka Zlatka | Web | 20. listopadu 2014 v 13:16 | Reagovat

Jsem si docela jistá, že jsou duchové, jen nevím, co se s nimi pak stane... jestli je nějaké nebe a peklo, nebo jestli se duše někde shroažďují a čekají až přijdou na řadu a žijí znovu, když se někomu narodí dítko :) Taky by mě dost zajímalo jak je to se zvířecími dušičkami :) Taky se musím přiznat, že mě pár lidí už opustilo, ale většinou to byli lidé, se kterými jsem netrávila moc času, nebo jsem tu možnost ani neměla (děda umřel, když jsem byla prcek a bydlel v Košicích, my v ČR, pamatuji si ho jen z fotek)... Také mi zemřela prababička a cítím se provinile, protože naše fenečka Bony... vzpomínám na ni víc než na prabábi, se kterou jsme přitom bydleli asi do roku 2000,... je mi z toho smutno, ale nedokážu to změnit... Bony byla moje psí sestřička, byla... lidská a to tak, že byla o mnoho lepší než většina lidí... Teď máme jinou fenečku, Bagi :) Miluju ji, je to moje láska, ale je to takový typický pejsek :D zajímají kostičky, klacek, prohání kocoury :D Je úžasná :D Ale Bony... Když jsem byla nešťastná, přišla za mnou, sedla si vedle mě, vyslechla tolik mých nářků a nikdy neodešla... strašně moc mi chybí---

31 sarush ef sarush ef | Web | 20. listopadu 2014 v 14:19 | Reagovat

Já na to nevěřím. Ale to s tím králíčkem je mi líto :(

32 Lenin Lenin | Web | 20. listopadu 2014 v 14:50 | Reagovat

V posmrtný život víceméně věřím, jen dost odlišně. V podstatě jsme všichni neustále součástí jakéhosi koloběhu. Po smrti se stáváme součástí půdy, z půdy se jako živiny naše část dostává do rostlin, z rostlin do živočichů, pak se můžeme stát opět součástí lidské bytosti a pořád dokola. Nemizíme, energie se transformuje a znovu opakovaně využívá. Jen se člověk nesmí nechat zpopelnit a zůstat v urně, pak vlastně nemá šanci být dál součástí něčeho živého.

V takovou tu klasickou myšlenku převtělení duše zkrátka nevěřím. Jako JÁ (nebo jako duše, chceš-li) tady prostě v den smrti skončím a dál bude jen tma. Nijak mě to ale nermoutí, beru to jako něco, co musíme podstoupit všichni.

33 Girl with a boater Girl with a boater | Web | 20. listopadu 2014 v 14:58 | Reagovat

Smrt byla - a zřejmě bude - něco tajemného a nejasného. Nevěřím tomu, že když umřeme, je to prostě konec. Naše duše jde zase někam jinam. Možná do nějakého jiného těla, možná tu bude jen tak poletovat a možná půjde do nebe. Třeba si budeme moci vybrat, kam chceme jít. Tyhle debaty zní vždycky neuvěřitelně a absurdně a někdy i neuvěřitelně absurdně. Ale četla jsem spoustu pravdivých příběhů, jejichž hlavní postavy se ocitly na hranici života a smrti a opravdu prý viděly nebe.
Myslím, že smrt je konec i začátek.
PS: Je mi moc líto tvého králíčka, ale teď už je určitě v nebi. :)

34 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 15:06 | Reagovat

Lidi se bojí neznámého... to taky podporuje jejich fantasii. Já ti nevím, nemůžu to soudit. Spíš bych řekl, že nic, jako posmrtný život prostě nepřijde. Vědomí skončí, cvak, zavřeno a hotovo. Do mozku přestane proudit krev, ukončí se jeho činnost a celá masa se postupně rozpadne. Žádný soud, žádné převtělení... ale kdoví, že? :)

Taky jsem ztratil zvířecího přítele - a není to o nic lehčí, než s lidským.

35 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 15:07 | Reagovat

O posmrtném životě jsme stále diskutovali s mým spolužákem. Já jsem nemohla říct, že nevěřím a on tvrdí, že v nic po smrti nevěří. Taky mi to chtěl dokázat na nějakém "pokusu". Měla jsem si představit klec zakrytou šátkem. Někdo by mi prý řekl, že tam je pták. Věřila bych? Kdyby nejevila zakrytá klec nějaké známky toho, že je v ní pták (zpěv, pohyby šátku,...), asi bych tomu nevěřila. A on pak: "Jak tedy můžeš věřit v posmrtný život?" Na to jsem mu vymyslela velice pádný argument (na který jsem byla pak náležitě hrdá, protože ho to vyvedlo z míry a už jiný argument na to neměl :-D). Řekla jsem mu, že je to stejné jako kdyby si přál např. knihu. Někdo by mu dal zabalený dárek ve tvaru té knihy a řekl, že je to ta kniha. Věřil by tomu? Nedokázal mi na to odpovědět! A já mu vysvětlila, že to není (tedy u mě) tak, že bych úplně věřila, protože na to vážně nemám pádný důkaz. Je to tak, že (jako on by chtěl, aby tam ta kniha byla) chci aby něco po smrti bylo. Ne, že to vím, že v to věřím, ale chci a tak nějak vnitřně alespoň doufám... :)

36 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 15:11 | Reagovat

ja verím v reinkarnáciu :D ani neviem prečo ale zdá sa mi to ako dobrý cyklus, že sa reinkarnujem do nového tela atd..

čo sa týka smrti ako takej, nikdy som sa jej nebála alebo čo, skôr som sa bála konca, že už nikdy nič neurobím, neuvidím atd..

čo sa týka smrti mojich blízkych, tak my nepovažujeme smrť za niečo zlé, vieme, že každý raz umrie a tak sa k tomu staviame, samozrejme si zaspomíname a podobne ale nejako extra ťažko sa s tým nevyrovnávame, a kedy spomíname? ked nám prídu na um, niekedy je to často inokedy len tak letmo, ale určite to nie je len na dušičky alebo tak :D

37 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 17:08 | Reagovat

Já stále vzpomínám na svého psa..fenku Hajdynku, kterou přejel vlak..je to sice už 6 let, ale pořád když na to myslím mám v očích slzy..byla to pro mě druhá máma..nejlepší kamarádka moje všechno, jediné co mi po ní zbylo je její syn Alvar..můj bratr, nejlepší přítel i vzpomínka

38 Morell Morell | Web | 20. listopadu 2014 v 17:53 | Reagovat

Dvakrát jsem byla v bezvědomí, ae tak se to jevilo lidem. Já byla stále přítomná a plně vědomá. Takže vím, že se smrtí to nebude jiné.

39 Simix Simix | Web | 20. listopadu 2014 v 17:54 | Reagovat

~Ahoj~
Krásný článek, zamyslela ses nad tím moc hezky ... já taky věřím na reinkarnaci :)
Možná i na duchy ... já nevím, každopádně mě tento článek zaujal :)
Já nad touto věcí přemýšlela často ...
Spíš mě trápila věc, že prostě umřu budu v zemi a nic, prostě tma..má existence se vytratí ...
Ale nevím, jak to doopravdy je...
Tvého králička mi je líto :(

40 Nekra Nekra | Web | 20. listopadu 2014 v 18:15 | Reagovat

Ahoj

Tak jsem "konečně" tady (téma mne upoutalo na titulce). Osobně moc nevěřím v převtělování, spíš v existenci duchů - přestože to nezní vůbec logicky, že by se narozením vytvářely další duše, ale nemizely by se a nerecyklovaly, ale pouze přibývaly (i když ne všechny zůstanou tady na světě ; některé se přesunou do jiných dimenzí a světů).

A ne, nemyslím si, že smrt králíčka musí být "malá". I když jde o zvářátko. Na vnímání úmrtí se podle mého názoru výrazněji podílí dva faktory - psychická blízkost a pořadí úmrtí.

Takže vůbec první úmrtí může být nejhorší, i když to není člověk. Po předchozích špatných zážitcích může člověk přece jen trochu "otupit" vůči těm dalším.

41 Ritty Ritty | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 18:50 | Reagovat

Já to beru takhle - i věda říká, že energie se nedá vytvořit ani zničit, pouze přetvořit v něco nového. No a "duše" nebo "vědomí"... to je vlastně taky jen energie, která po smrti podle zákonu zachování energie nemůže jen tak zmizet, musí se nějak přetransformovat - proto věřím v reinkarnaci ;)

42 Daisy Daisy | Web | 20. listopadu 2014 v 19:06 | Reagovat

Já si myslím, že něco po smrti určitě je, protože je tolik důkazů o duších... Každopádně mě už opustil děda, prababička a samozřejmě také pár mazlíků.. Vždy je to hodně smutné, ale bohužel přirozené a musíme se s tím časem smířit

43 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | Web | 20. listopadu 2014 v 20:23 | Reagovat

Zajímavý článek... Já si myslím, že smrt je stejnou přirozenou součástí našeho života - stejně jako narození. Bez smrti by se nikdo nemohl narodit. Umíráme proto, aby druzí mohli žít, odevzdáváme své tělo zpět do země, ze které jsme vzešli. A stáváme se potravou pro jiné rostliny a živočichy - a tak se koloběh života neustále obnovuje.
Co se týče duše...podle mě asi tak:
Naše "já" nikam nemizí, nic nekončí (jak s oblibou prohlašuje věda). Pouze skončí jedna část našeho života a my se znovu rodíme. A to nikoliv s "čistým štítem", podle mě funguje něco jako karma. Myslím si, že smysl života je v průběhu našich inkarnací zdokonalit sám sebe.
Jinak pěkný blog :)

44 soul-underground soul-underground | Web | 20. listopadu 2014 v 20:46 | Reagovat

"Can you imagine what will be? So limitless and free..."

45 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

To já neberu smrt jako konečnou. Ale naopak způsob jak postoupit dál ve vývoji. A až prožiju dost životů...m získám ředu zkušeností a nabydu moudrosti, tak se sama můžu stát bohem, a stvořit svůj vlastní svět.

46 Lany Lany | Web | 20. listopadu 2014 v 21:29 | Reagovat

Tiež sa trochu obávam smrti a neviem si predstaviť, ako to, že po smrti už potom nikdy nebudem žiť.. je to nepredstaviteľné. Takže verím a viac-menej dúfam v posmrtný život- ale ten s večným odpočinkom. Pretože ani náhodou nemienim strašiť v opustenom dome, ak to niekto zle pochopil. Mimochodom, páči sa mi tvoj štýl písania. Pekne napísaný článok.

47 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 21:41 | Reagovat

Tak u tohohle jsem na vážkách... na jednu stranu, ano představa dalších životů je fajn (né, nebe a peklo fakt ne, to je nuda), na druhou stranu je o dost pravděpodobnější, že už nic nebude. Jenže to je zas něco, co mě děsí. Fajn, těch dalších životů se nevzdávám. Asi momentálně jediná věc, v kterou věřím (jinak jdou podobné věci mimo mě... snad). No co, když umřu a nic nebude, stejně mi nikdo nebude moct říct "Haha, já to říkal!"

48 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 20. listopadu 2014 v 22:12 | Reagovat

Víra v to, že nás něco po smrti čeká k lidem patří, je to znak vůle žít, ale moc nechápu, jak by mě měla utěšit třeba představa reinkarnace, když bych si své předchozí existence nebyla vědoma. Přemýšlet nad věcmi, které se nedají nijak dokázat, mi přijde zbytečné a na tom, co bude nebo nebude po smrti, vlastně vůbec nezáleží. Sama jsem v tomhle nějak skeptická, nevidím se jinak, než jako žijící flák masa. Pokud nějakou duši mám, tak shnije v mé tuhé schránce, namísto toho, aby bloudila věčností.

49 Papája Papája | Web | 21. listopadu 2014 v 13:03 | Reagovat

moc pěkný článek, na gymplu jsem psala seminárku na toto téma ;) jestli chceš, mohla bych ti ji poslat

50 Papája Papája | Web | 21. listopadu 2014 v 13:03 | Reagovat

moc pěkný článek, na gymplu jsem psala seminárku na toto téma ;) jestli chceš, mohla bych ti ji poslat

51 Luci Luci | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 15:39 | Reagovat

[50]: ráda si ji přečtu :) pošli mi ji prosím na mail: pitinka.blog@seznam.cz :) děkuji

52 Aneta Aneta | E-mail | 11. února 2015 v 14:16 | Reagovat

Ahoj :( Já právě se bojím že se s rodinou nikdy po smrti nesejdu :( Tak proto každý den brečím :( Myslíte že se zase narodíme ? :(

53 Luci Luci | E-mail | Web | 22. února 2015 v 11:14 | Reagovat

[52]: myslím, že ano :) a nač smutnit dopředu? užívej si s nimi každý den :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama