Samota...

25. června 2015 v 11:21 | Luci |  Témata
Pro dnešek pro vás mám takovou úvahu...
Jsem zvědavá na vaše názory...


Myslím si, že to každý zná. Moment, kdy se cítí osaměle, jako by na vše byl sám... Je rozdíl mezi být sám a cítit se sám. Když je člověk sám, může být šťastný dělat věci, co ho baví - třeba si číst. Když se ale člověk cítí osaměle, může být i v davu lidí a přesto není šťastný...

Když se člověk cítí osaměle, může kolem něj být spousta lidí a jeho pocity to nezmění. Je osamělý ve svém srdci, ve svých myšlenkách. Někde jsem četla, že pocit osamělosti je čím dál víc rozšířený v dnešní době - v době moderních technologií. Neříkám, že technologie jsou špatné, ba naopak, sama je využívám. Musíme si ale uvědomit, zda-li je pro nás snažší napsat kamarádovi a pobavit se s ním online, než dojít k němu domů. Navíc z pohodlí pokoje se můžeme bavit s více kamarády najednou. Něco nám to bohužel nedá - osobní kontakt a tak pocit osamělosti může přetrvávat...

Možná si říkáte proč píši zrovna o tomto tématu. Je to proto, že osamělost je jeden z nejzávažnějších problémů dnešní doby. Je to hluboká lidská emoce a lidé se za to mnohdy stydí. Málokdo přizná, že seděl celý víkend doma sám, protože neměl s kým jít ven - spíš řeknou, jak se skvěle bavili, co všechno stihli udělat a podobně. Neříkám, že strávit víkend sám doma je něco špatného, ale pokud nás to nedělá šťastné, špatné to je...

Co proti osamělosti dělat? To je těžká otázka. Nejlehčí je samosebou jít mezi lidi, které máme rádi a pobýt s nimi nějaký čas. Může se ale stát, že nikdo z nich nebude mít čas. Co pak dělat? Sama do takových stavů občas upadám - mí přátelé mají třeba moc učení nebo jiný program, rodiče se semnou nechtějí bavit - mají lepší program. Sedím pak ve svém pokoji a vnitřně se užírám. Pochopila jsem ale, že i když jsem sama ve svém pokoji, nemusím být nutně osamělá. Kontakt přes inetrnet není nejideálnější (jak jsem psala výš), ale lepší než nic. Došlo mi, že nejsem sama. Že tu mám vás a vaše blogy, svou nejlepší kamarádku... Musíme proti pocitu osamělosti bojovat!


Co vy? Jste někdy osamělí? Napište mi svůj názor, svou situaci...
Když si budete chtít popovídat (i když jen přes internet), napište - e-mail: pitinka.blog@seznam.cz => jsem tu pro vás :)

 


Komentáře

1 Mia Elizabeth Mia Elizabeth | Web | 25. června 2015 v 14:45 | Reagovat

Jo mám ho docela často, ten pocit. Nejhorší je to o prázdninách. Ironie co? Já u nás na vesnici nemám přátele. Jelikož jsem měla školu daleko, byla jsem na intru. Takže všichni moji přátelé jsou docela dost daleko ode mě. Sice jsem se dohodla s mojí nejlepší kámoškou, že bude týden u nás. Přesto pouhý jeden týden, co budu dělat po zbytek prázdnin? Jsem opravdu ráda za moderní technologie, aspoň jsem s nimi nějak v kontaktu. Jen jsem chtěla napsat, že ten pocit moc dobře znám. Bojovat proti němu je opravdu těžké. No nic já se budu snažit nějak zaměstnat :)

2 Beatricia Beatricia | Web | 25. června 2015 v 15:57 | Reagovat

To je znamenitá úvaha na téma být sám. Výborně jsi to nastínila. Je rozdíl být sám a být osamocen. Nejsmutnější je stav, kdy se člověk cítí v duši osamělý.
Tento pocit člověka často přepadne a je dobré proti němu bojovat. I virtuální společnost na blogu pomáhá, to je pravda. ☼☼☼

3 Bella Me Bella Me | Web | 25. června 2015 v 16:16 | Reagovat

Takový pocit někdy mívá asi každý z nás. Důležité je, jestli jde jenom o pocit a nebo tomu tak skutečně je. Musím přiznat, že blogování mi hodně pomáhá, je to takový útěk od problémů a od všeho. Dobré je i čtení jiných blogů - člověk se zabaví a trošku se vtáhne do příběhů jiných, takže si třeba nebude připadat tak sám. To, že moje okolí nemá čas, když bych třeba já chtěla něco podniknout, to je pocit, který znám moc dobře. Pak jenom sedím doma, koukám do zdi, chodím jako tělo bez duše a nudím se. Zjistila jsem, že nuda je šílený pocit, proto musím pořád něco dělat.
Zajímavá a povedená úvaha! :)

4 Sandra Sandra | Web | 25. června 2015 v 18:30 | Reagovat

ja som zatiaľ pocit samoty nemala nikdy.
zatiaľ som necítili,že by som bola prázdna,bez života,že by ma niečo trápilo.
snažím sa vyhľadávať veci z pozitívnej stránky:)

5 Andey Andey | Web | 25. června 2015 v 19:00 | Reagovat

Zajímavý článek, který nutí k zamyšlení. :D
Řekla bych, že každý takový pocit má. Je skvělé si s někým popovídat nebo něco podniknout. :)
Souhlasím s tebou, že i blog pomáhá proti samotě. :)

6 cincina cincina | Web | 25. června 2015 v 19:22 | Reagovat

Jo, cítím se dost osamělá, i když nějaké přátelé a mám a trávím s nimi čas. Můžu být mezi kolika lidmi chci a stejně se pořád budu cítit sama:)

7 Ivet & Adri Ivet & Adri | Web | 25. června 2015 v 20:24 | Reagovat

Luci, úplne perfektná úvaha. Napísala si to veľmi krásne, radosť čítať. No každopádne, jedine musím s tebou súhlasiť. Priznám sa, že aj ja mávam niekedy pocit samoty. Mám síce priateľov, chodievam sa zabávať.. ale ide tu o to, že nemám kamaráta, ktorému by som veril na 100%.. tým pádom sa cítim stále osamelý. Často zvykávam neísť von, pretože nikto sa mi neozve. Nebudem sa stále ja ozývať, toto naozaj nie.. štve ma to, ale tak čo narobím. Nie už raz sa stalo, že som celý víkend strávil doma.. :/ nedá mi to, musím ti znovu pochváliť článok!! :D

8 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 25. června 2015 v 21:00 | Reagovat

Pocit osamění znám víc než dost. Kamrádky mají většinou jiný program s rodinou nebo jinými přáteli a ještě těžší je, když bydlíme všichni někde jinde. Mám život na vesnici ráda, ale pravda je, že moc přátel tady nemám. A teď, když se se mnou rozešel přítel, se cítím sama ještě víc. Najednou tápám, komu se ozvat, zda nemá čas... Naštěstí mám pár kamarádů, kteří mě v tom nenechají, ale i tak to hlodá. No co se dá dělat. Nějak bylo, nějak bude. Život jde dál... :)

9 Lola Lola | Web | 25. června 2015 v 21:11 | Reagovat

Taky mám někdy takový stavy, že se cítím osaměle. Ale uvědomila jsem si, že nejsem sama,kdo se tak občas cítí a že je to vlastně normální. Protože to zažívá většina z nás. A když zrovna není s kým být, člověk se musí naučit být rád sám se sebou. Umět mít rád vlastní společnost :)

10 Magthealien Magthealien | Web | 25. června 2015 v 21:56 | Reagovat

Zrovna dneska jsem měla přesně ten pocit osamělosti a nepomohla rodina, blog, ani hodinové filozofování :) Myslím, že takové stavy do mého života patří a vyhrát nad nimi musím zase jen já sama, což je trochu paradox :) Většinu života se totiž raději uzavírám a jsem spokojená ve vlastní společnosti, moje povaha to tak má raději, právě proto mě asi pak podobné stavy vykolejí.

11 *Shock *Shock | Web | 25. června 2015 v 22:51 | Reagovat

Občas se cítím osaměle, ale když si vzpomenu na lidi, které mám, tak mě to přejde.. ale někdy takovéhle depky jsou.

Pěkná úvaha :)

12 kelly145 kelly145 | Web | 26. června 2015 v 9:01 | Reagovat

Ale áno každý sa cítime občas sám :) hlavne keď som v byte a nik tam nie je a ja som tri dni nepovedala slovo

13 Christina Christina | Web | 26. června 2015 v 10:27 | Reagovat

Já se cítím sama celkem často, ale to je tím, že jsem třeba 3 dny doma sama a dělám si své věci)), pak ale přijdou chvíle, kdy sama nejsem vůbec.

Lidé se dnes bojí se s někým přátelit, s někým trávit čas, protože lidi jsou různí a je těžké jim v mnoha věcech věřit. Nebo ten člověk hledá úplně něco jiného. Jeden čas jsem to měla taky. Dost jsem se stranila okolí a nemohla nikoho snést.

S tím blogem máš naprostou pravdu. Radši si čtu články, než abych seděla hodiny na messengeru a s někým si psala. Ono ani není s kým. Hlavně mě to ani nebaví. Radši napíšu kamarádce, ať přijde ke mě domů. Dáme si kafe, cigárko a vše vyřešíme mezi sebou osobně.

Moc hezký článek. Úvaha to je a spoustu lidí se nad tím zamyslí.

14 Lory Lory | Web | 26. června 2015 v 11:12 | Reagovat

Moc pěkná úvaha, musím s ní souhlasit. Nejhorší je ale pak kombinace obou dvou druhů samoty. Ono se ne nadarmo říká, že internetem se dostáváme na místa, kam bychom se jinak nedostali, svět se tím jaksi zmenšil, ale my jako takoví se díky němu vzdalujeme sami sobě. Já už jsem se nějak smířila s tím co je, když jsem doma sama a nemám s kým jít, což je poměrně časté, klidně to řeknu na rovinu. Nevadí mi to, protože je to zkrátka fakt. Co proti samotě dělat? Řekla bych, že na to si musí každý přijít sám, sic může chodit mezi lidi nebo něco podobného, ale každému vyhovuje něco trošku jiného...

15 Katherine155 Katherine155 | Web | 26. června 2015 v 14:36 | Reagovat

Abych pravdu řekla, tak já zapadám do obojí kategorií, připadám si osamělá, ale zároveň mi přijde, že i osamělá jsem, i když to samozřejmě neplatí na sto procent.
Mám tu rodinu přátelé. Jenže rodina už není taková jako bývala. Otec ten mě nikdy neměl moc v lásce. Tím nechci říct, že mě nemá rád. Má, udělal by pro mě cokoliv, ale neumí to dát najevo, neumí mě pochválit za nic, umím mě jenom urážet a vysmívat se mi.A vždycky ten nejlepší a nejschopnější byl bratr, i když všichni moc dobře víme, že já jsem ta schopnější např ve výsledků ve škole, jsem spolehlivější,... Vím, že on to myslí ze srandy, ale já to tak neberu. Všechno co mi řekne se dotkne hluboce mého srdce a hodně to bolí a nezapomíná se na to. V poslední době se ke mě začala chovat i jinak mamka. Je celkově jiná. Pořád mi naznačuje a někdy i přímo řekne, že až mi bude 18, že bych se mohla odstěhovat a podobný návrhy. Pořád mi nadává, že se strašně chovám, že jsem na bratra hnusná a na všechny okolo taky. Že jsem líná, když si např hnedka neuklidím sešit, kt leží na stole,..Dává mi takový pocit méněcennosti a to zároveň i otec. Bratr se taky v poslední době změnil. Pořád mi nadává a někdy na mě vztáhne i ruku... Rodiče se v poslední době hádají a někdy to je k nevydržení. Všichni si na mě stěžují jaká jsem a že jsem se strašně změnila, ale jaká mám být, když se rodiče pořád hádají, všichni se ke mě chovají divně a já mám být šťastná? Předstírat...? To neumím. Stěžují si na moje chování, nepopírám, že jsem se kapánek změnila... ale, když se oni tak ke mě chovají, tak bohužel nemohou počítat s tím, že já se k nim budu chovat jako k andělům, to prostě neumím a ani nechci. Jejich nadávky směřují také k tomu, že mám v uších pořád jen sluchátka a že poslouchám takovou hudbu atd... jenže co mám dělat? Hudba to je to jediný co mě drží. Bez hudby bych tu dnes nebyla. Nežila bych. Hudba pro mě znamená všechno a oni si to nedokážou uvědomit a pochopit. No a co, že poslouchám tenhle styl hudby, vždyť je to moje věc.. a navíc, každý poslouchá svůj styl, který má rád. Kdyby se to doma uklidnilo a nebylo by to takový, tak věřím, že tu hudbu třeba omezím.. ale, když slyšíte jen hádky, jak si sprostě nadávají, tak to vážně nejde. A navíc hudbou někdy ignoruji i své "kamarádky", které mi dost často pijí krev, protože si pořád stěžují na ten svůj "mizerný" život a podobně, ale oni si neuvědomují co mají.. co já bych za to dala.
Co se týče přátel, tak ty už tu dávno nemám. Kamarádka od té doby co odešla na střední a našla si přítele, tak se nevídáme, tedy, když nepočítám, že jdeme jednou za tři měsíce ven a to ještě kvůli tomu, že si dáme dárky k narozeninám či svátku a naše procházka trvá přibližně půl hodiny.
Většina kamarádů mi píše přes fb, nemám to ráda. Jistě, že když se s některými nevídáme, tím myslím, když bydlí daleko, tak to beru... ale, když bydlí kousek a máme šance se sejít ven, tak nechápu proč nemůžeme jít. Avšak já se nechci nějak doprošovat nebo tak, proto raději sedím doma. Ale čas od času jak je člověk zvyklý si psát přes sociální síť, tak když se s přáteli vidí venku, tak mám pocit, že si s nimi nejednou nemám co říct.
A tak po většinu času sedím doma a přemýšlím o všem možném a poslouchám písničky, občas se kouknu na nějaký film. A teď nedávno jsem začala číst nějaké knížky a někdy taky zajdu s pejskem na procházku. A to je tak asi vše...

16 Hanny Hanny | Web | 28. června 2015 v 15:20 | Reagovat

Moc zajímavý článek! Já se cítím osamělá a štve mě to, radši bych byla sama, abych pravdu řekla :)

17 Allex Allex | E-mail | Web | 30. června 2015 v 16:11 | Reagovat

Někdy se osamělá cítím.. Ale někdy je zase dobré být chvíli sama, někdy potřebuji aby mě lidi nechali uspořádat si myšlenky.. :)

18 Amálka Amálka | Web | 3. července 2015 v 13:00 | Reagovat

Pěkná úvaha. Já si samotu spíš užívám. Jdu třeba se psem ven, sednout si k vodě, brnkám si na kytaru, čtu si knížku nebo si k žehlení naliju vínko a pustím pohádku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama